Přeskočit na obsah

Stanislav Duben: Vytrvalý bojovník nejen se životním osudem

Celoživotní sportovec Stanislav Duben v mládí po pracovním úraze přišel o část ruky. Navzdory kruté ráně osudu se ale nevzdal – dál je aktivním sportovcem, trénuje začínající fotbalisty a s manželkou vychovává dvě děti.

Stanislav Duben se přes třicet let věnuje fotbalu. „Téměř celé ty roky jsem strávil v klubu FC Slovan Havlíčkův Brod. Jsem stále aktivní hráč v I.B třídě za FC Slovan C,“ vypráví fotbalový gólman, který po úrazu ve 25 letech přišel o ruku nad zápěstím. „Dispečer pustil dříve vysoké napětí a mě to s kolegou na sloupu zasáhlo. Po úraze jsem se dal také na trenérskou dráhu,“ říká Duben.

V havlíčkobrodském klubu prošel trenérsky všemi kategoriemi, od těch nejmenších až po muže. „Zhruba šest let jsem vykonával pozici hlavního trenéra sportovního střediska. Dělal jsem v klubu také správce i člena výboru. Momentálně trénuji ten nejmenší „potěr“ a to zejména také kvůli své dceři, která se dala na tenisovou a také fotbalovou dráhu. Jedním z asistentů je i můj syn Standa, kterého role trenéra velmi baví a už v tomto věku je velice schopný,“ říká Duben, kterého těší, že sportovní geny podědily obě jeho děti.

Fotbalový život je tak provázán s celou jeho rodinou. „Aktivně jsem působil několik let na okresním fotbalovém svazu jako metodik a člen výkonného výboru. Před čtyřmi roky jsem byl osloven, zda bych neměl zájem o pozici Profesionálního trenéra mládeže pro Kraj Vysočina. Tuto funkci jsem velice rád přijal a dělám ji dodnes. Práce s mládeží mě velmi naplňuje, baví mě pořádání různých akcí pro děti, od turnajů až po dětské dny. Mezi mé činnosti patří i osvěta na školách a školní fotbal jako takový,“ vypočítává Duben, který je sice prací u fotbalu hodně vytížený, ale rozhodně toho nelituje.

Stanislav Duben je rodilý a hrdý Broďák. Je devatenáct let ženatý, manželka Naďa pochází také z Havlíčkova Brodu. Jeho největší zálibou je rodina, rád jezdí na kole a běhá, občas zajde na ryby. „S rodinou také hodně cestují, výhradně po České republice. Máme rádi památky, hrady, zámky a také českou přírodu. Rád si zajdu s kamarády do nějaké Brodské hospůdky na pivo, či s manželkou na skleničku vína,“ uzavírá Stanislav.