Patřím k lidem, kteří v sobě nosí obavu o budoucnost evropské civilizace. Přesnější slovo je strach. Strach z nás, současných lidí a z naší filosofie. Většina se bojí islamizace našeho světa a zanesení nám cizí kultury, která neuznává naše hodnoty. Jaké však jsou tyto naše hodnoty, ke kterým se hlásíme a o které se oprávněně bojíme?

Evropská civilizace se dvě tisíciletí vyvíjela na křesťansko-židovských kořenech. Na ideálech Ježíšova učení, které podle Nového zákona mělo na člověka jen dva základní požadavky: milovat Boha a milovat svého bližního. Kdykoli v historii začali lidé tato základní pravidla ignorovat, skončilo to tragicky. Vzpomeňme například 17. století s třicetiletou válkou 1618-1648, která evropské národy málem vyhubila. Anebo bližší 20. století, které opuštěním Božích principů vytvořilo nelidské totalitní režimy, které vyhubily desítky milionů lidí. Dodnes se z toho vzpamatováváme, často si tyto tragické události připomínáme a vstávají nám přitom hrůzou vlasy na hlavě, co naši předkové vymysleli a vykonali.

A co děláme my pro to, aby se národy Evropy poučily ze své hororové historie? Chováme se jako stádo, které usiluje o to, aby se samo zničilo. Bohem je pro velkou část populace hlavně majetek, ony biblické hrnce masa, které židovský národ ztratil odchodem z egyptského otroctví za svobodou.

Jestli chce Evropská civilizace obstát v boji s cizorodými kulturami, které ji po staletí ohrožují, musí sama nalézt a ctít hodnoty, které ji po staletí formovaly. Neboť je snad možné soutěžit s islámem, když přestaneme rodit a dobře vychovávat děti, když nebudeme ctít a držet naše rodiny? Kdo bude vytvářet šťastnou budoucnost evropské civilizace? Děti, kterým jdeme tak odstrašujícím příkladem? Děti, které trpí nedostatkem lásky svých biologických rodičů? Děti, na které často neplatíme ani alimenty?

A co to má společného s volbami? Zásadní věci. Vybírat do vedení naší komunity lidi, kteří svým životem a svými činy jsou zárukou a nadějí, že žádný katastrofický scénář v budoucnosti nebude. Volbou lidí, kterým nejde jen o osobní prospěch, ale o prospěch obce, kraje či státu! Volbou lidí, kteří mají své filosofické zakotvení v křesťanských principech. A k těm patří především silná láskyplná rodina s více dětmi. Pro naše předky bylo manželství svátost. Měli se snad naši dědové materiálně lépe než my, když bylo doma deset nebo i více dětí? Je pro nás opravdu tolik důležité vlastnit luxusní auta, krásné domy, jezdit na drahé dovolené, ale vymlouvat se na to, že děti stojí příliš peněz a že na to nemáme? Neměli bychom se podívat do historie? Nebylo dříve mezi lidmi více lásky? Mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi sousedy, mezi bližními? Rozumíme ještě výrazu bližní? Poučme se z historie, vyprávějme našim dětem a vnukům o dobách minulých. Nenechme je sedět hodiny u počítačů, které jim nedají ani lásku, ani moudrost. Nebo snad vidíte kolem sebe zástupy slušných, moudrých a vzdělaných lidí?

Věřím, jako člen početné generace zrozené po 2. světové válce, generace dnes odcházející, že není šťastné budoucnosti bez lásky a demokratických slušných vztahů mezi lidmi. Proto dejme ve volbách hlas lidem, kteří smýšlejí obdobně. Hlas mladým, kteří mají zájem a energii vytvářet slušnou společnost. Kteří nebudou jen nekonečně žvanit, ale budou konat. Protože stále platí slova evangelia: “Podle skutků poznáte je!

MUDr. Jiří Stryhal

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *